Progboard
Progressive rock and alternative rock
- Last build:
- Language:
- cs
- Feed URL:
- http://www.progboard.com/rss/rss_generator.db.test.php
RSS FEED IDEMS: Progboard
- Genesis - Trespass
K Trespass jsem se dostal dost opožděně, měl jsem za sebou jen desky z 80. let a Lamb lies down...Lamb na mě byl zezačátku trochu moc, ale Trespass mě dostal. Hudba zde je velmi propracovaná, přesto ne až tak složitá, plná zasněných melancholických ploch. Skladby svou stavbou spíše připomínají klasiku, než rock. Odehrávají se spíše v klidnějších náladách. Na Genesis jsem měl vždy rád, jak si s každým motivem umějí pohrát a s každou změnou si dají na čas. Úvodní Looking for someone sice začíná zvolna, jakoby osamělým, smutným hlasem Petera Gabriela, ale postupně se rozjíždí, mohutní, Peter ji občas ozvláštní flétnou. Dokonce mi tu ani nevadí nazvučení bicích, na které jsem všude četl jen negativní kritiku. V následující White mountain je také o změny postaráno. Akustiky ze začátku se v průběhu skladby několikrát vrací, skladba končí zadumaným chorálem. O něco optimističtější mi přijde Visions of angels. Posluchač ani nepostřehne, že kapela na téhle desce prakticky nepoužívá elektrickou kytaru. Spíše dvanáctistrunky a klavír. Za vrchol desky ale považuji Stagnation a The knife. První zmiňvaná je opět melancholicky zasněná, ale místy se vzedme v rozjeté radostné pasáže. A ta druhá? To je největší nářez albe, s hrůzostrašnými pasážemi a našláplým kytarovým sólem. Dusk také není žádná výplň, opět akustiky a flétna. Na Trespass není slabé místo, první opravdové album Genesis je opravdovou perlou.
Wed, 02 Jan 2008 12:00:00 EST - Marillion - Marbles
Jedno z nejlepších CD(ne-li to úplně nej), které tito Angličané nahráli. Krásná hudba, náladotvorná, plná nádherných melodií, při kterých běhá mráz po zádech, doplněná skvělými texty pana Hogartha, jednoho z nejlepších zpěváků na současné rockové scéně, Rotheryho zpívající kytara, náladu dokreslující klávesy M. Kellyho, fantastické bicí I. Mosleyho(tohle je opravdový pan bubeník) a bublavá basa P. Trewavase. A pokud si chcete toto CD opravdu vychutnat, tak si večer zhasněte, dejte si dobré víno, zavřete oči a nechte se unášet tou krásou, která se na Vás bude valit z reproduktorů. Opravdu to stojí za to, vřele doporučuju.
Wed, 02 Jan 2008 12:00:00 EST - Genesis - From Genesis To Revelation
MUSIC, ALL I HEAR IS MUSIC! Toto album jsem sehnal ve výprodeji asi za stovku. Byl jsem smířen s tím, že budu možná sklamaný, ale za ty prachy...Byl jsem v té době zblázněný do Nursery cryme a věděl jsem, že je nutné tu desku brát úplně jinak - navíc mi bylo v té době přibližně tolik co jim. No a byl jsem mile překvapen. Jasně, bez smyčců by to bylo lepší, Jonathan King se snažil hudbu kapely něčím obohatit, protože ještě nebyli tak zdatní muzikanti. Rutherford se teprve seznamuje s baskytarou, takže jí tu moc není, stejně tak bicích. Ale je jasné, že měli výborné melodické nápady a výrazově vyjímečného zpěváka. Už tady Gabriel opravdu udivuje. Z některých písní jistě mohly být hity, nebýt slabé propagace. U In the wildreness jsem byl při prvním poslechu u vytržení a myslím, že jsem ji hned pouštěl znovu a znovu a znovu... Pak třeba The serpent - obzvlášť ten úvodní riff! Nebo hned dvě následující. FGTR Je příjemná dobová deska. Jede v tehdejším psychedelickém duchu, ale trochu jinak, než třeba Pink Floyd, navíc se tu neberou drogy. Myslím, že se dá bez problému poslouchat a že jako debut není vůbec špatná. Jistě ale potom všem vyrazili dech s Trespassem. Tři a půl hvězdy.
Tue, 01 Jan 2008 12:00:00 EST - Genesis - Abacab
Už na předchozích dvou deskách nám Genesis naznačovali, že se mění. Než jsem Abacab sehnal, slyšel jsem z něj asi tři nebo čtyři věci na nějakém výběru, který mapoval jen jejich 80. léta - titulní tam byla v koncertní verzi a zněla výborně. Ale jinak to není deska, kterou bych si pustil, když si vzpomenu na Genesis. Líbí se mi koncertní verze některých písní na Three sides live, hlavně Dodo/Lurker. Je jasné, že kapele tenhle styl sedí, především Collinsovi - bicí šlapou, přestože místy dost monotóně, a pěvecky se v tom také našel. U mě je to takové půl na půl, nevadí mi No reply at all, ale otravuje mě Who dunnit a vůbec je ta druhá půlka dost slabá. Takové horší tři hvězdy. Chápu ale, že pro někoho může tahle stylová změna zajímavá.
Tue, 01 Jan 2008 12:00:00 EST - Arena - Pepper’s Ghost
Myslím si,že Arena týmto albumom rozhodne neurobila "dieru do sveta".Uroven platne zachraňuje akurát posledná trinásťminútová epická kompozícia Opera fanatica,ktorá kvalitatívne výrazne vyčnieva nad ostatnými skladbami.Tie sú dosť jednotvárne a nezáživné.Včera som si tento album vypočul opäť,a to veľmi pozorne,aby som nehodnotil nejako unáhlene.Hodnotím slabými tromi hviezdičkami a to len kvôli poslednej skladbe.Happy new year :-) !
Tue, 01 Jan 2008 12:00:00 EST - Genesis - Invisible Touch
Tohle na mě bylo moc! Jelikož jsem kapánek mladší, neměl jsem možnost sledovat kapelu desku po desce. Myslím, že jsem vůči stylům a změnám dost tolerantní, ale tohle nezkousnu. Já jsem Genesis začal poslouchat v šestnácti (až v r. 2001) s tím, že je to klasika a měl bych to znát. Akorát že se mi dostávaly do rukou jen desky po roce 1980. A já byl trpělivý, sháněl jsem dál a snažil se zjistit, co na té kapele sakra je. Pak jsem po několika deskách sehnal Lamb a bylo mi to jasné. Ale synťákovou basu, elektronické, nedej rockový Bože automatické bicí a klávesy a la Michal David já nedávám. Netvrdím, že tu nejsou některé věci dobré, ale ten zvuk 80. let mě odrazuje, protože je moc umělý. Navíc beru Genesis jako progresivně rockovou(rozumíme? Rockovou!). A to, že má nějaký song osm a více minut, není ještě známka toho, že jde o progresivní kapelu. Dobrá, máme tu instrumentálku na konci, ale nejde o žádný zázrak. Nutí mě to souhlasit s tvrzením, že Genesis=Peter Gabriel. Přestože Trick a Wind považuju za MUZIKANTSKÝ vrchol Genesis.
Mon, 31 Dec 2007 12:00:00 EST - Genesis - Calling All Stations
O téhle desce mi spousta lidí vyprávěla. Že je rockovější a že se kapela vrátila stylově do 70. let. Ano, rockovější místa tu jsou, je to víc o kytarách, než většina předchozích alb s Collinsem - což ale nebylo dáno jím, ale spíše tím, že 80. léta byla více o synťácích a přeci jen hlavním autorem byl u Genesis vždy klávesák. Rutherford nahradil Hacketta, protože se jim ve třech hrálo nejlépe. Na koncertech měli kytaristu a Rutherford hrál také víc na baskytaru. Jenže o návratu ke kořenům nemůže být řeč, už jen proto, že to není dost dobře možné. Já jsem téhle desce prostě nepřišel na chuť. Chybí mi tady nápaditější melodičnost, většina skladeb nějak začne a pak už jede v jedné náladě, kapela tu používá všude přibližně stejná tempa, přijde mi to roztahané a příliš dlouhé. Wilson není špatný zpěvák, Gabrielovy songy prý zpíval výborně. A jeho hlas se do tohoto stylu hodí, jen používá pořád stejný výraz. Co se týče songů, tak jistě úvodní píseň navodí náladu desky, Shipwrecked je docela vkusná rádiovka, pak třeba Alien afternoon, v Not about us se ozve akustika, The dividing line je trochu živější - tady se mi Wilson zamlouvá. Instrumentální pasáže jsou jen takovými plochami, jakoby kapele došly melodické nápady. Nepřijde mi to až tak promyšlené, hodně pasáží je dost prvoplánová, oceňuji, že zase zkoušejí něco jiného, ale u mě to nějak ne a ne zafungovat. Ty nápady spíše hledám, než že by mě tu něco praštilo přes uši - tím nemyslím otravný refrén v Congu. Mít tato deska tak 40 minut, tak hodnotím jinak Takhle mi to nějak splývá.
Mon, 31 Dec 2007 12:00:00 EST - Clapton, Eric - Complete Clapton
Skutočne dobrá výberovka,ktorá chronologicky mapuje najvýznamnejšie mílniky kariéry tohto umelca.Na začiatku prvého disku sa prenesieme do konca šesťdesiatych rokov,kedy Clapton pôsobil v legendárnej skupine Cream.Príval hitov odštartuje stále svieža "I feel free"...nechýba ani slávna "White room" a tiež "Crossroads" zahraná "naživo".Dalej nasleduje ukážka z pôsobenia v Blind Faith "Presence of the lord".Nemôže samozrejme chýbať ani nesmrtelná "Layla" z obdobia Derek and the dominos a tiež Dylanova "Knockin on heavens door" v jedinečnom Claptonovom spracovaní.Osemdesiate roky v Claptonovej tvorbe ma nejako zvlášť neoslovujú.Eric mal v tej dobe veľké osobné problémy a to najmä so svojou závislosťou na omamných látkach.Albumy ako "August",ktorý produkoval Phil Collins,alebo "Journeyman" sú dosť komerčne orientované a poplatné dobe v ktorej vznikali.Zlom v Claptonovom živote nastal po tragickej smrti jeho maloletého syna,ktorému potom venoval nádherne krehkú baladu "Tears in heaven".Albumom "From the cradle" (1994) sa Eric vrátil k žánru,ktorý mu najviac pristane-k bluesu.Dalšia vydarená platňa "Pilgrim" sa na tejto výberovke prezentuje skladbou "My fathers eyes".Na záver druhého disku nechýbajú ani pohodové skladby zo spolupráce s legendárnym černošským bluesmanom BB Kingom a s J.J Caleom.Mr.Slowhand má byť právom na čo hrdý!
Mon, 31 Dec 2007 12:00:00 EST - Jethro Tull - Under Wraps
Tahle deska je opravdu omyl. Chlapci se pokusili využít nových technických vymožeností a prostě ne. Strojový rytmus se k této partě nehodí. Ty synťáky taky ne a - jak tu psal Stanley - moderní zvuk kytar? Těch kytar tam ani moc není. Navíc i po stránce textové je to také dobová záležitost - Anderson byl zaujat Studenou válkou. No nic. A remaster je navíc ještě rozšířen o čtyři singlovky. Sběratelům a fanouškům bych doporučoval spíše nějaké demáče a raritní nahrávky, takže tohle snad jedině kompletistům. Když se mi dostal do rukou Nightcap, kde je i pár nevydaných věcí z doby nahrávání Broadsword, tak si říkám, že by z nich bylo lepší album než toto. Spousta kapel, které to dokázali dotáhnout až do 80. let ale vydala podobné trendové počiny, že Genesis? Jethro se naštěstí spletli jen jednou.
Mon, 31 Dec 2007 12:00:00 EST - Dream Theater - Train Of Thought
opet dalsi perfektni album od DREAM THATER je tvrdsi nez ostatni alba ale to vubec nevadi prave naopak je dobre ze DT nehraji vsechno ve stejnem stylu a hledaji vzdy nejaky ten duvod jak uhnout od predesleho alba, rekl bych ze vsichni chlapci makaji na kazde pisni co udelaji, ovsem LaBrie na tomto albu mohl taky skusit pritvrdit aby toto dilo bylo dotazene do konce alespon v nekterych pasazich mohl zkusit zarvat jako chlap a ne jako nejaky pubertacek pred mutovanim, po delsim poslechu alba si na to clovek zvykne takze asi dam 5*
Sun, 30 Dec 2007 12:00:00 EST - Dream Theater - Metropolis Pt. 2: Scenes From A Memory
Nejlepsi vec od DREAM THEATERu , kdyby bylo moznost dat sest hvezdicek tak nevaham, dokonala souhra vsech hracu kluci se asi hodne nadreli nez tohle vubec vymysleli a dali dohromady, predevsim pak pecku DANCE OF ETERNITY a zde skvele zahranou solovou pasaz JOHNA MYUNGA, no a to jak tohle obrovske dilo zahraly na zivo no neskutecne neveril jsem ze to nekdo dokaze TLESKAM
Sun, 30 Dec 2007 12:00:00 EST - Dream Theater - Systematic Chaos
Vyborna vec paradni album ostatne jako kazde dalsi s tovarny jmenem DREAM THATER chlapci si dokazali pohrat jak s pomalimy pasazemi tak i s temi rychlejsimi a dokazali tam vsadit tu dravost a dali tomu nadech neceho opravdu vyjmecneho, Nejvice bych asi zatleskal Jamesi LaBriemu ktery se s tim spevem opravdu porval a oproti predeslim deskam na sobe poradne zapracoval(i kdyz mu castro pomahal Portnoy) no skoda ze tak dobre nespival i na predeslich albech
Sun, 30 Dec 2007 12:00:00 EST - Jethro Tull - Stormwatch
...watch the old gods play by Dun Ringill... Už jsem měl za sebou skoro vše od JT, kromě Warchild, Under wraps, Dot.com a Passion play. A Stormwatch jsem prostě nějak přešel, když mi přišel do cesty. Jednou, dvakrát...no, nic novýho,dám si Thick as a brick...Tak jsem ho na pár let(!!!!) založil. A teď? Další, asi čtvrtá nejoblíbenější deska od JT. Je temná, místy až metalově tvrdá, což je od tullů trochu nezvyklé, teď to daleko více oceňuji. Nástup North sea oil je v duchu předchozího alba, ještě svítí slunce. Ale pak to přijde: Naléhavý Orion jako by vypadl z 'Minstrela', hlavně tu mám rád Andersonovy harmonizované zpěvy. Kdykoli si vzpomenu na Home, tak mi to vhání slzy do očí. Nádhera! Taková nenápadná hymnická píseň. Moc pěkné kytary páně Barreho v refrénu, kde odpovídají Andersonvu 'Home, take me home'. Tak z toho mě opravdu mrazí. Ale pak se nebe zatáhne nadobro! Dark Ages! Anderson temné časy nevidí ve středověku, ale v současnosti, přesto píseň středověk evokuje. Především bicí v refrénu - Barlow se na své poslední desce s tully vyřádil. Po chvíli se to zvrhne v metal a já chápu, proč JT v r. 1987 vyhráli Grammy v této kategorii:-). Pravda je, že oni tyto prvky měli už na starších deskách, ale tady je to ještě výraznější. A může za to Barre! Vždy jsem ho bral jako jednoho z průkopníků tohoto stylu v rámci hry na kytaru. Warm sporran má také takový středověký nádech a další hymnickou melodii. Something's on the move si dovedu představit i na něčem novějším od JT. Výborné riffy, nápaditý refrén, baskytara s flangerem, hammondy...paráda. Old ghosts a Flying dutchman považuji za slabší songy, naopak díky Dun Ringill, který jsem poslouchal z nějakého živáku, jsem se 'přinutil' k opětovnému poslechu Stormwatch. A závěrečná Elegy od Davida Palmera? To je nádhera! Dobře, že ji sem Anderson zařadil. Po vší té temnotě se zase nebe vyjasní a člověk si oddechne, že ta bouře přešla. Stejně tuhle bouři poslední dobou vyhlížím docela často a jsem rád, když k ní dojde, hlavně teď přes zimu. I přes ty dvě slabší písně dávám plný počet, už jen kvůli tomu, jak se mi prvotní odmítnutí vymstilo.
Sun, 30 Dec 2007 12:00:00 EST - Jethro Tull - Minstrel In The Gallery
'Thin wind whispering on broken mandolin' Po Aqualungu a Catfish rising jsem se dostal k Minstrelovi. A dodnes ji mám nejradši. Album je neuvěřitelná smršť (titulní song) i tullovská křehkost (Requiem). Vždy jsem měl rád kapely, které nemají jeden song jako druhý, nic proti AC/DC, já jen toho v muzice potřebuju víc. Jethro Tull se zároveň mění s každou deskou a prokousávání se jimi je pak opravdu radost. Po písničkovějším Warchild zase napsali nějaký ten rozsáhlejší kousek, do těch tvrdších narvali tisíce zvratů a minstrel Ian přidal pár komorních ve znamení akustika a hlas. Kdybych měl doporučit někomu, kdo Tully nikdy neslyšel, nějaké LP, je to toto. Pro mě takový best of art rock a la Jethro. Proposlouchat se prvními minutami úvodní písně není snadné, pořád se to mění. Neměl bych zapomenout zmínit jednoho z nejlepších bicmenů 70. let - mr. Barlow je zde opravdu neuvěřitelný(a to na celé desce, už jen vymyslet takový mazec jako v Cold wind to Valhalla). V Cold wind a Black satin dancer též pěkné smyčce, které z nich nedělají slaďáky, v Cold wind to dokonce ještě přitvrdí! V prvních třech písních si neodpočineme, 'Dancer' navíc obsahuje skoro sabbatovsky temné pasáže - s výtečnými sóly kytary a ROCKOVÉ flétny (flute is a heavy metal instrument,got me?). Nečekaná zrychlení, zpomalení, hard rockové riffy, 'divné' rytmy, člověku se zatočí hlava....málem bych zapomněl na hammondky a klavír Johna Evanse. Navíc takhle klavír v rocku použili snad jen JT, nikoho jiného si nevybavuji. Melancholické Requiem je také moc krásná věc. Pak přijde optimistická One white duck(There's a haze on the skyline,to wish me on my way...), která se přehoupne v rozjetou Nothing at all. Vždy se mi tu líbil Andersonův styl hraní na akustiku a jeho frázování zpěvu - místy jde kytara se zpěvem proti sobě. A je to tady: 'Baker street muse take one...shit,shit take two...' Decentní, ale jasný nástup, každopádně první část skladby obsahuje jednou z nejlepších melodií od Tullů vůbec. Opět to není na první poslech. I po pátém máte pocit, že to předtím znělo nějak jinak. Někdy před pátou minutou výborný Barre! A hned zase něco jiného. Těžko popisovat, tahle skladba je povinnost. Závěrečná půlminutovka Grace je jen takový dovětek. A ty texty! Andeson tady tak nějak zvážněl,nebo spíše 'Zappovsky' zcyničtěl, už to není montypythonovská 'Brick', ale rozhodně nejlepší texty JT. Ta mandolína, kterou jsem si v úvodu s dovolením půjčil z Black satin dancer, rozhodně nebyla rozbitá,právě naopak, a k tomu elektrifikovaná a připojena k zesilovači o výkonu několika miliard Wattů a ten slabý větřík, který na ni šeptá je pravděpodobně uragán, který na její struny řve, aby ta fantastická hudba nikomu na světě neunikla. Nebudu tu psát nějaké prohlášení typu, kdo nezná, nerozumí art rocku, to ne. Ale doporučuji poslechnout, k tomu zásadnímu totiž patří, a byla by škoda, kdyby to někdo z fandů tohoto stylu neznal.
Sun, 30 Dec 2007 12:00:00 EST - Jethro Tull - Catfish Rising
Personální otřes kapely provedený Andersonem po Stormwatch, kdy si ponechal jen Barreho, udělal z JT duo Anderson a Barre plus hromada lidí okolo, kteří se desku od desky střídají. I když se zdá, že na tomto albu je to jinak, i zde to pokračuje. Z hlavy si nevybavím všechny, mihne se tu John 'Rabbitt' Bundrick na klávesy nebo syn tehdejšího basáka Matt Pegg - také na baskytaru. Jenže JT byla vždy kapela Iana Andersona, takže ať se obklopil kýmkoli, vždy to znělo jako JT. Catfish rising, jsem sehnal současně s Aqualungem když mi bylo patnáct. A přestože je učesanější, je pořád ve stylu JT - vypalovačky (This is not love, Doctor to my disease), poťouchlý tullovský folk (Like a tall thin girl, Thinkin' round corners - Anderson je v ní fakt vostrej:-), to se ale musí slyšet)něco vyprávěcího (Rocks on the road, Sparrow on the schoolyard wall), i tullovské blues (Still loving you tonight). Prostě mi to přes dvacetiletý odstup mezi nimi nepřišlo až jako takový rozdíl ve změně stylu. A tak jsem ty dvě desky sjížděl v jednom kuse. Catfish je dobrá deska, JT vlastně nic vyloženě špatného nevydali (mít na Under wraps bubeníka...). Pár slabších kousků tu je, ale že bych někdy nějaký song přeskočil? Vlastně je docela vyrovnaná a stylově pestřejší než nahrávky z 80. let. Dobrá, ne však zásadní, přesto jedna z mých oblíbených.
Sun, 30 Dec 2007 12:00:00 EST
